V této rubrice bude stručně nastíněn vývoj polistopadové české literatury, Pozornost bude zaměřena jak na jednotlivé autory a jejich díla, tak i na literární provoz (knižní trh, literární akce, periodika, …) a literární kulturu (průzkumy čtenářství).
Cílem není vytvoření úplného přehledu polistopadové české literatury, ale naopak přiblížit současnou českou literaturu širokému spektru čtenářů a v případě hlubšího zájmu je odkázat na podrobnější zdroje.
Vývoj české literatury po roce 1989
Proměna české literatury na počátku 90. let
Podrobnější informace lze nalézt v článku: Poezie po roce 1989
Po roce 1989 došlo k zásadní proměně politického i kulturního života v Československu. Obnova základních společenských svobod měla výrazný dopad i na literaturu. Masová poptávka široké veřejnosti po vydání děl dříve zakázaných autorů vedla k urychlené snaze nakladatelů, literárních vědců a kritiků komplexně zmapovat zakázanou literaturu. Vznikala nová nakladatelství, byla zakládána nebo obnovována literární periodika. Již od konce roku 1989 se na trhu začaly objevovaly knihy vydané v exilových nakladatelstvích. Na počátku 90. let byl knižní trh zaplaven tisíci tituly autorů všech generací a žánrů.
Nejstarší generaci autorů, narozených okolo roku 1920, jimž bylo znemožněno publikovat hned po roce 1948, zastupoval např. Josef Hiršal nebo Zdeněk Rotrekl, mezi autory zakázané v důsledku okupace v srpnu 1968 patřili Milan Kundera, Pavel Kohout, Ivan Klíma, Josef Škvorecký nebo Eva Kantůrková. Mladší generaci autorů (narozených ve druhé polovině 30. let) tvořili mj. Václav Havel, Věra Linhartová nebo Josef Topol. Do literatury na přelomu 80. a 90. let vstupovali autoři nejmladší generace (narození v 60. letech) jako Michal Viewegh nebo Jáchym Topol. Nepřehlednosti knižního trhu nahrávalo i vydávání textů vzniklých např. v 50. letech 20. století nebo již nežijících autorů. Na okraji zájmu se naopak ocitli bývalí autoři oficiální, prorežimní literatury včetně významných (nežijících) autorů 20. století jako Vítězslava Nezvala, Josefa Kainara), ale i dříve poměrně oblíbení spisovatelé jako Vladislav Vančura nebo František Hrubín. Přitažlivost však postupně ztrácela i díla některých dříve zakázaných autorů, například Josefa Škvoreckého nebo Ivana Klímy. Stále se snižoval vliv dříve populární tvorby písničkářů (Jaroslav Hutka nebo Vladimír Merta); tento trend se projevil zejména u polistopadové tvorby Karla Kryla.
Kolektiv autorů. V souřadnicích volnosti: česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1630-0.
MACHALA, Lubomír, ed., a kol. Panorama české literatury 2: po roce 1989. Praha: Euromedia Group k.s. – Knižní klub, 2015. ISBN 978-80-242-5054-0.
Knižní trh a financování české literatury
V souvislosti se zrušením cenzury se objevila otázka dalšího směřování české literatury. Hned na počátku 90. let vznikla obava z kolapsu knižního trhu, nepřipraveného na konkurenční prostředí. Zdražení výroby, přesycenost trhu knihami, výrazně nadsazené náklady knih (v některých případech vycházející ve více než 100 000 výtiscích) a nezkušenost nakladatelů s ekonomickým řízením vedly k debatám o finanční podpoře vydávání české literatury ze strany státu. Radoslav Selucký již v roce 1990 v článku Trh a umění situaci okolo finanční situace české literatury okomentoval slovy: „Je samozřejmě nenormální, že dnes každá kniha, jejíž náklad a prodej nepřesáhne 60 tisíc výtisků, je u nás ztrátová. Je-li tomu tak, je něco špatného buď s nakladatelskými výdaji na vydání knihy nebo s cenami knih. Všechny tyto a podobné otázky lze vyřešit rozumnými dohodami mezi umělci, jejich zájmovými organizacemi, ministerstvem kultury a vydavateli či provozovateli uměleckých zařízení.“ Spisovatel Ivan Vojtěch v diskusi Literárních novin poznamenal, že „kulturní obec je posedlá debatou o penězích, ale méně je posedlá debatou o tvorbě.“
Od roku 1994 začal stát část nákladů kulturního provozu formou dotací a grantů dotovat. Kromě nakladatelství se však do finančních problémů stále více dostávala i literární periodika. Stále zřetelněji se začala projevovat materializace literatury – kniha získala status spotřebního zboží.
Kolektiv autorů. V souřadnicích volnosti: česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1630-0.
TRÁVNÍČEK, Jiří a Zdeněk ŠIMEČEK. Knihy kupovati..: Dějiny knižního trhu v českých zemích. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2404-6.
Nakladatelství
Tvrdou realitu ekonomické transformace pocítila zejména nakladatelství. Velké nakladatelské domy jako Československý spisovatel, Melantrich nebo Odeon disponovaly velkým množstvím zaměstnanců a jejich technologické vybavení neodpovídalo potřebám volného trhu a během 90. let postupně zanikly. Naopak úspěšně se novým podmínkám, byť za cenu snížení podílu kvalitní české beletrie, přizpůsobila Mladá fronta.
Lépe se s novou ekonomickou situací dokázala vyrovnat menší a flexibilnější nakladatelství, jejichž počet od počátku 90. let rychle rostl. Zatímco v roce 1989 bylo registrováno pouze 45 nakladatelů, o rok později to bylo již 550 a v roce 1994 dokonce 1 676. Tento trend se zastavil až v posledních letech; v současnosti existuje zhruba 5 000 nakladatelství, z nichž však pouze asi polovina ročně vydá nějakou knihu a jen 500 vydá šest a více titulů ročně. Na vydávání čtenářsky náročnější české literatury se po roce 1989 orientovala např. nakladatelství Atlantis, Host, Paseka, Petrov (2005 zaniklo) nebo Torst, později Argo nebo Druhé město.
TRÁVNÍČEK, Jiří a Zdeněk ŠIMEČEK. Knihy kupovati..: Dějiny knižního trhu v českých zemích. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2404-6.
MACHALA, Lubomír, ed., a kol. Panorama české literatury 2: po roce 1989. Praha: Euromedia Group k.s. – Knižní klub, 2015. ISBN 978-80-242-5054-0.
Časopisy
Uvolnění poměrů znamenalo i vznik nejrůznějších časopisů a literárních příloh novinových deníků s různým ideovým zaměřením a periodicitou. Kromě nově vzniklých (A2, Psí víno) byly některé převedeny ze samizdatu (Host, Kritický sborník nebo Revolver Revue), ze zahraničí nebo obnoveny (Literární noviny) či transformovány z jiného časopisu (Tvar). Spíše akademické obci byl určen dvouměsíčník Ústavu pro českou literaturu AVČR Česká literatura.
Stejně jako ve vydávání knih se i u časopisů objevily výrazné decentralizační tendence: v Brně vycházel např. Host, v Olomouci Aluze, Pandora v Ústí nad Labem nebo Psí víno ve Zlíně. Počet časopisů a často i jejich periodicita se však v důsledku finančních problémů a malého zájmu veřejnosti už od počátku 90. let výrazně snižovala. Časopisy jako Host, A2 nebo Tvar přijaly strukturu tzv. tematických čísel, které se drží dodnes.
Literatuře se věnovaly kulturní přílohy deníků Právo (Salon) nebo Lidových novin (Národní). Prostor pro literární kritiku a diskuse o literatuře se však postupně snižoval.
MACHALA, Lubomír, ed., a kol. Panorama české literatury 2: po roce 1989. Praha: Euromedia Group k.s. – Knižní klub, 2015. ISBN 978-80-242-5054-0.
Kolektiv autorů. V souřadnicích volnosti: česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1630-0.
FIALOVÁ, Alena, ed., a kol. V souřadnicích mnohosti: česká literatura první dekády jednadvacátého století v souvislostech a interpretacích. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2410-7.
Selhání profesních organizací
Pomoci s ustavením adekvátních podmínek pro autory a s šířením a reflexí literárních děl měly profesní organizace. Namísto zdiskreditovaného Svazu československých spisovatelů (1977-1990) vznikla v roce 1989 apolitická Obec spisovatelů. Tu krátce vedl Václav Havel, pozdějšími předsedy byli např. Milan Jungmann, Eva Kantůrková nebo Vladimír Křivánek. Organizace se ovšem od počátku tisíciletí dostávala do finančních problémů a stále častěji se stávala terčem kritiky mnohých autorů kvůli údajné neschopnosti naplňovat své poslání. Definitivní rozkol nastal po nástupu filmového režiséra Tomáše Magnuska do funkce předsedy Obce spisovatelů v roce 2011. Přestože organizace stále funguje, její vliv na literární dění upadá, a to zejména kvůli malému zájmu o členství z řad mladších autorů.
Přestože dominantní postavení až do nedávna měla právě Obec spisovatelů, postupně vzniklo několik paralelních profesních organizací. Ještě před listopadem 1989 bylo obnoveno České centrum Mezinárodního PEN klubu (založeno roku 1925), vycházející z prvorepublikové tradice. České centrum získalo vliv i v mezinárodním kontextu a v roce 2003 byl do čela Mezinárodního PEN klubu zvolen Jiří Gruša. Méně významnou pozici na české literární scéně zastávaly Unie českých spisovatelů (zal. r. 2001), sdružující spíše levicově orientované umělce, a dnes již neaktivní Akademie literatury české (zal. r. 2006).
V roce 2014 v důsledku sílící nespokojeností s fungováním Obce spisovatelů byla založena Asociace spisovatelů, zastřešující převážně mladší generaci autorů. Její představitelé obhajují myšlenku tzv. angažované literatury, tedy reflexi aktuálních společensky významných témat, zároveň požadují aktivnější roli spisovatelů ve společnosti. V roce 2015 Asociace spisovatelů uspořádala Sjezd spisovatelů, který měl navazovat na tradici společensky významných předlistopadových sjezdů Svazu československých spisovatelů v 50. a 60. letech 20. století.
Obdobně jako v případě ostatních organizací však její vize navzdory počáteční silné marketingové kampani zůstaly spíše nenaplněny a veřejná aktivita Asociace po krátké době značně ochabla.
MACHALA, Lubomír, ed., a kol. Panorama české literatury 2: po roce 1989. Praha: Euromedia Group k.s. – Knižní klub, 2015. ISBN 978-80-242-5054-0.
Kolektiv autorů. Sjezd českých spisovatelů 2015: Sborník příspěvků. Brno: Host, 2015. ISBN 978-80-7491-384-6.
Skupiny a programová prohlášení
Skupinové aktivity byly doménou spíše první poloviny 90. let, Doba 90. let však byla zásadně proti angažovanosti umění a kladla důraz na individualitu. Literární skupiny ve většině případů neměly dlouhého trvání. Skupina XXVI orientovaná na náboženskou poezii vznikla už roku 1983 a fungovala do počátku 90. let, ovšem ani jeden ze dvou manifestů nebyl členy přijat. Křesťanskou orientaci měla i skupina Portál okolo časopisu Souvislosti, zdůrazňující především literární kvalitu děl.
Obnovení se dočkala Skupina surrealistů v ČSR, fungující už ve 30. a krátce i v 60. letech 20. století. Vzestup surrealismu v 90. letech podpořilo i obnovení časopisu Analogon. K hlavním představitelům patřili František Dryje nebo Alena Nádvorníková. Mladší autoři se sekupili v Surrealistické skupině A. I. V. a zaměřili se i na divadelní vystoupení; skupina se však roku 1997 rozpadla a většina členů vstoupila do Skupiny surrealistů v ČSR. Mezi surrealisty však existovali i autoři, kteří nepatřili do žádné skupiny a tzv. postsurrealisté (Petr Král nebo Stanislav Dvorský).
Kromě nich existovaly např. i literární skupina Moderní analfabet, Weles, Vítrholc. Žádná z nich však nezískala širší spektrum autorů ani pozornost veřejnosti.
Programová prohlášení
V 90. letech se rovněž objevilo několik manifestačních vystoupení, ovšem bez většího ohlasu, ať už se jednalo o tzv. vratifest Rozžhavená kra Jaromíra Typlta (1993), vyzývající k následování avantgardního umění, nebo Neoklasicismus Martina Reinera (1998), směřující ke spojení tradice a moderního jazyka a humoru.
Větší ohlas vzbudila až skupina Fantasía se svým stejnojmenným sborníkem (2008) mladých básníků Adama Borziče, Kamila Boušky a Petra Řeháka, kteří se postavili za tzv. angažovanou poezii, tedy emotivně laděnou poezii zabývající se společensky významnými tématy.
MACHALA, Lubomír, ed., a kol. Panorama české literatury 2: po roce 1989. Praha: Euromedia Group k.s. – Knižní klub, 2015. ISBN 978-80-242-5054-0.
Literární ceny a událostí
V České republice v současnosti existuje přes 70 literárních cen, z nichž největší význam mají Státní cena za literaturu, udělovaná především za celoživotní dílo, a Magnesia litera, udělovaná od roku 2002. Dalšími respektovanými cenami jsou například Cena Jaroslava Seiferta a Cena Jiřího Ortena.
K nejvýznamnějším literárním událostem roku Frankfurtský knižní veletrh, Festival spisovatelů Praha nebo Měsíc autorského čtení a knižní veletrhy Svět knihy a Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě.