Literární blogy
Blogy, populární od počátku 21. století, do jisté míry nahradily funkci ručně psaných deníků. Jejich zásadní odlišností byl fakt, že blogy byly veřejné a umožňovaly okamžitou interakci čtenářů. Mezi první bloggery patřili i spisovatelé a literární nadšenci. Nejblíže k blogům přirozeně měli spisovatelé na pomezí literatury a žurnalistiky.
Část autorů blogy využívala jako prostor k literární publicistice jako např. Jaromír Typlt nebo Pavel Kotrla, sebepropagaci jako Jan Těsnohlídek ml. nebo jako prostor k samotné literární tvorbě.
Romány na pokračování
Texty na pokračovávání, zveřejňované obvykle v novinových denících, byly populární zejména v 19. století, v českém prostředí velký ohlas získávala některá díla ještě ve století následujícím v meziválečném období. Popularita blogů do značné míry umožnila rozvoj tohoto žánru v online prostředí. Zřejmě největší ohlas získal kolektivní blogový román Srdce domova Michala Viwegha (2009), kdy sám Viewegh napsal pouze první kapitolu a poté vždy pouze vybíral vítězný návrh zaslaný čtenáři (s odměnou 10 tisíc korun). Projekt zčásti koncipovaný jako kurz tvůrčího psaní však spíše než významné literární dílo znamenal pro Viewegha komerčně úspěšnou sebepropagaci.
Dalšími kolektivními projekty byl román Labyrint (2008) Pavla Renčína, kolem nejž se utvořila rozsáhlá komunita. Příběh následně začal vycházet i v časopise Pevnost a v roce 2010 došlo k jeho publikaci v klasické tištěné podobě v nakladatelství Argo. Dalším příkladem byl do jisté míry anonymní román Oklamaná láska (2008) autorky publikující pod přezdívkou Sirael. Autorka se formou komentářů a anketních otázek o vývoji příběhu snažila vyburcovat k participaci své čtenáře. Významnějším počinem byl román Slib, že mě zabiješ (2007-08) Martina Fendrycha, který následně v roce 2009 vyšel knižně.
Tvorba na sociálních sítích
Rozvoj sociálních sítí jako Facebook a Twitter okolo roku 2008 přinesl další publikační možnosti a formy. Projekt Twitteropsaní s J. Rudišem, uskutečněný v roce 2012 pod vedením Jaroslava Rudiše, motivoval čtenáře psát jednotlivé epizody ve 140 znacích (omezení Twitteru). Zejména na Facebooku postupně vznikla celá řada komunit s literární tematikou, ovšem až na výjimky jako v případě skupiny Povídky ze zdi, je prosazována radikální demokratizace tvorby pro všechny tvůrce bez rozdílu, s čímž souvisí značná kolísavost kvality.
PIORECKÝ, Karel. Česká literatura a nová média. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2578-4. S. 87-135.